Obdivujeme ikonické stavby, které svým jedinečným designem a originalitou vstoupily do všeobecného povědomí. Jejich autoři, proslulí architekti, se těší společenskému respektu. Často však také zažívají těžké chvíle při prosazování svého záměru, musejí bojovat s úředním šimlem i emocemi, které originalita jejich řešení vzbuzuje u laické či odborné věřejnosti. Jakou zkušenost y tímto fenoménem mají přední čeští architektri současnosti a jak je vlastně těžké dnes prosadit kvalitní návrh až do fáze realizace?

Apely na udržitelný přístup při rozvoji měst a zapojení se do boje proti klimatickým změnám už dávno nejsou jen rétorikou ekologických sdružení, proměňují se do závazné legislativy, kterou zejména Evropská unie podmiňuje věškerou novou výstavbu i pokračování provozu stávajících budov. Lze nalézt způsob, jak tyto náročné podmínky naplnit a zároveň neohrozit ekonomickou udržitelnist projektů a nezpomalit dynamiku rozvoje měst jako klíčového zdroje prosperity evropských zemí?

Developeři, samosprávy a občanské iniciativy na sebe ve veřejném prostoru narážejí při projednávání každé významnější stavby, která proměňuje prostředí kolem nás. V deklarovaných cílech se shodnou: všem jim jde o kvalitu architektury a co nejlepší výsledné řešení. V praxi však bývá hledání vzájemné důvěry, spolupráce a kooperativního přístupu obtížné. Někdy se to nepodaří vůbec, všechny strany "zaléhají na matrace" dlouholeté konfrontace a sporů (včetně soudních). Lze se tomuto bezcestí, které často konzervuje některé lokality na desetiletí, vyhnout a vytvořit podmínky pro vzájemný respekt, inspiraci a spolupráci?